Daňová zátěž by se plynule snižovala od nejvyšší hodnoty, blízké limitnímu zdanění, přes nulové zdanění mezního příjmu a formou plynule narůstajících dotací, takzvané záporné daně, by pokračovala až k čisté nejvyšší dotaci ve výši životního minima.
Příjmem ze zaměstnaneckého poměru by byla hrubá mzda zahrnující jak dnešní mzdu před zdaněním, tak odvody zaměstnavatele. Horní limit pro platby zdravotního pojištění by neexistoval. Strhávaná částka by obsahovala jednu položku. Dnešní demotivující minimální mzda by byla zrušena. Dávky v hmotné nouzi, příspěvky na bydlení a sociální příspěvky by byly nahrazeny dotacemi.
Zaměstnavatelé by mzdy posílali do příjmového zúčtovacího centra (PZC), které by měsíčně (nebo dekádně?) spočítalo ze všech příjmů každého ze zaměstnanců příjem po zdanění. Pokud by ale celkové příjmy občana byly pod aktuální hranicí mezního příjmu, PZC by k příjmu dopočítalo odpovídající dotaci. Výsledné příjmy, ať už zdaňované či dotované, by PZC rozeslalo na účty občanů v bankách. Statistické údaje o rozložení příjmů včetně trendů by byly zveřejňované v přehledné formě.
A proč vlastně zavádět právě tento typ daně? Protože pak:
a) každému spoluobčanovi na jakékoliv pozici příjmového žebříčku se vyplatí pracovat. Dotovaní spoluobčané se přestanou bát toho, že malým přivýdělkem přijdou o sociální podporu a ti zdaňovaní zase toho, že pozvolným zvýšením příjmu se skokově změní jejich zdanění.
b) dojde k úspoře nákladů na vyplácení a správu dávek spoluobčanům v hmotné nouzi. Občanům, s příjmy pod úrovní mezního příjmu, budou dotace zasílány společně s nezdaněným příjmem a související přepážky s úředníky mohou být zrušeny.
c) přijdou noví daňoví poplatníci s vysokými příjmy, pro které bude zdaňování u nás výhodnější. Samozřejmě pouze v případě přijetí ústavního zákona o limitní dani z příjmu.
d) ze scény zmizí populistické strany, neboť jejich nejoblíbenější metoda - divide et impera - bude nepoužitelná. Žádné rozeštvávající hranice mezi námi spoluobčany už nenajdou. Nebudou žádní bohatí ani chudí, ani žádní sociální potřební. V boji o místo na slunci (v parlamentu) budou muset strany přesvědčit občany s rovnoměrně rozloženými příjmy o tom, že právě jejich mix obou parametrů je ten nejlepší.
e) na scénu se vrátí informovaný sebevědomý občan, který bude znát svůj podíl na financování chodu státu a je velmi pravděpodobné, že jeho umístění na příjmovém žebříčku mu nebude lhostejné.
A jak tahle limitní daň z příjmu vlastně vypadá?
V následujícím grafu jsou na vodorovné ose hrubé příjmy v tisících Kč zasílané do PZC a na svislé ose pak související částky v tisících Kč znázorňující barvou:
- modrou hypotetickou situaci v daňovém ráji, kde občan dostane tolik, kolik vydělá,
- červenou příjem občana po aplikaci limitní daně z příjmu,
- zelenou příjem státu jako výnos limitní daně z příjmu.
Čárkovaně je na vodorovné ose vyznačena úroveň mezního příjmu.
A tento návazný graf uvádí závislost daňové zátěže v % na příjmech v tisících Kč před zdaněním a vypadá docela sexy. Nemyslíte?
Čárkovaně je na svislé ose vyznačeno nepřekročitelné mezní % daně.
Z posledního grafu pak je patrno, že i příjmy Billa Gatese (a dalších úspěšných) po přestěhování do ČR by byly zdaněny menší, než limitní daní, protože i sebevětší příjmy se k této hranici budou pouze přibližovat. A pak se sem nepřestěhujte.
Grafy znázorňují situaci při aplikaci parametrů: životní minimum = 4000 Kč, mezní % daně = 30 %. Na rozdíl od těchto „nastřelených“ hodnot by vítězné strany musely volit oba parametry tak, aby plnily předvolební sliby a zároveň provozovaly jim svěřený stát bez vytváření dluhů.
O dalších souvislostech a důsledcích navržené limitní daně z příjmu někdy příště.